Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Zdeněk. Zdeněk Papoušek.

Jsem senátorem za volební obvod č. 60 – Brno-město.

Vystudoval jsem sociologii. Polovinu svého života jsem se věnoval sociální práci: 20 let ve Fondu ohrožených dětí a 7 let práce s propuštěnými vězni. Třetinu svého života jsem strávil na středních školách jako učitel: 13 let na Biskupském gymnáziu v Brně a 5 let na Církevní střední zdravotnické škole v Brně. Vyučuji společenské vědy – Psychologii, sociologii, politologii, právo, ekonomii a filosofii. Mám manželku Marii, syny Matěje, Šimona a Jonáše a vnučku Kláru.

Mými nejoblíbenějšími filosofy jsou Sokrátes, poněvadž nechtěl být majitelem pravdy, William Occam, který odsuzoval prázdné řeči, a Søren Kierkegaard se svým teologickým odložením etického, čili že víra s berličkami není víra.

Mám rád U2, Elvise Presleyho, Visací zámek, Svatopluka Karáska, Propagandu, Matta Redmana a Beautiiful Eulogy.

Jaká je podle vás úloha Senátu?

Senát by měl tvořit stabilní prvek našeho ústavního systému. Každé dva roky se obmění pouze třetina senátorů, takže nikdy nedochází k jeho úplnému rozpuštění. Pravomoc posuzovat zákony schválené Poslaneckou sněmovnou není zbytečným zdržováním, ale důležitou pojistkou v legislativním procesu. Ostatně většina změn schválených Senátem je následně Poslaneckou sněmovnou akceptována. Bylo by velmi špatné, kdybychom se na legislativní proces dívali jako na něco, co by mělo v co nejkratším čase vyrobit co největší množství zákonů. Heslo „nekecáme, makáme“ je v tomto směru velmi nebezpečným myšlenkovým pochodem. Já se snažím dívat na každý zákon jako na určitý zásah do svobod občanů naší země. Pokud tedy není nutné a potřebné konkrétní zákon přijímat, měl by se takový návrh zamítnout.

Měla by Česká republika upevňovat své vazby se západními státy, nebo by měla hledat nové spojence jinde ve světě?

I když se to dnes mnohým lidem může jevit jinak, žijeme v době mimořádného blahobytu a prosperity. Klíčový podíl na tomto velkém úspěchu má začlenění naší země do euroatlantických struktur, tedy zejména do Evropské unie a NATO. Můžeme mít mnohé oprávněné výhrady vůči evropským institucím, ale stále platí, že pro naši zemi neexistuje žádná smysluplná alternativa. Jako plnohodnotný člen Evropské unie bychom se měli zapojit do debat o nápravě jednotlivých nedostatků a ne svalovat vše zlé na Brusel. Snahu mnohých politiků hledat klíčové spojence v Rusku a Číně vnímám jako nebezpečné ohrožení naší bezpečnosti a prosperity a jsem odhodlán proti takovým snahám vytrvale bojovat.

Přežije projekt Evropské unie?

Stále si myslím, že budoucnost Evropy – ať už se na EU díváme jakkoli – je v kooperaci a sjednocení, v nichž je velká síla, kdežto když se rozpadne na jednotlivé státy, ocitne se v pasti. Rozpad je nejhorší varianta, která by mohla nastat.

Jste pro trest smrti?

Nejsem. Trest smrti zavání odplatou, vyřizováním účtů či odstraněním nepohodlných lidí. Proto je oblíben u totalitních režimů, jimž chybí úcta k životu. Žádný demokratický stát by se k tomuto způsobu trestání neměl uchýlit. Smrt je mystériem a nelze z ní dělat sankční nástroj. V případě justičního omylu se pak jedná o nevratný proces, který nelze napravit žádným vyrovnáním či náhradou.

Co chci

 

Chci smíření
Nechci rozdělení
Chci Cestu
Chci Pravdu
A chci Lásku
Nechci skřípění zubů
A nechci lež
A nechci nenávist
Chci naději, jež nedojde hanby
A nechci beznaděj dolomených třtin
Chci s Duchem a nevěstou volat: „Přijď“!
A obdržet živou vodu zadarmo

#TOJEON