Nedospělí dospělí

Zář 15, 2015

Navštívili jsme s kolegy senátory ze senátorského klubu KDU-ČSL a nezávislí brněnský Klokánek.

Klokánek je zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Funguje na rodinné bázi. V samostatných bytech, kterých je v provozu sedm, se maximálně o čtyři děti stará teta. Každá domácnost má svůj specifický ráz, podle toho, jaký jí vtiskne teta. V Klokánku není společná vývařovna ani společné šatny, nic, co by zavánělo erárem. Z jednoho bytu voní špenát, z druhého guláš. Přicházejí sem děti různě zraněné, deprivované, zanedbané i týrané. V Klokánku se jim uleví. Cítí se zde jako v bavlnce. Zpočátku bývají ve vzdoru, který však po dnu, po dvou povolí, a ony se rozpovídají. Hodně z nich se nechce vracet domů ke svým rodičům a setkání s nimi jim způsobuje neurózu.

Proč?

Protože jejich rodiče jsou nedospělí dospělí. Snaží se doplnit to, čeho se jim nedostalo v dětství. Proto myslí víc na sebe než na svoje děti – a ty tím trpí. Nenaplněné potřeby a touhy je ženou do požitků a deliktů, traumata z dětství „léčí“ alkoholem, drogy, promiskuitou. Zplodili a porodili děti, ale neumí se o ně postarat, i kdyby chtěli. Je to začarovaný kruh. Pětasedmdesát procent z těch, co byli v dětství týráni, týrají své děti.

To, co je u dítěte na místě, musíš jako dospělý odhodit. Jedná se o zdravé sobectví. V dětství máš být jako houba. Máš nasávat lásku, bezpečí, hračky, pohádky, dobroty, hrady, ZOO a kina. Když se staneš dospělým, máš se vyždímat ostatním. Máš víc dávat než přijímat. To je dobré pro tebe i pro ostatní. Když neobdržíš v dětství to, co máš, nebudeš mít v dospělosti z čeho dávat. A do Klokánku budou stále přicházet zraněné a smutné děti.