Velké odhalení v Liberci

Bře 9, 2016

Existuje řada teorií o úloze státu v životě člověka. Nahlédneme-li do starověku, najdeme v Athénách zachmuřeného Platóna, jehož prý nikdo nikdy neviděl se smát, jak vymýšlí svůj Projev při odhalení Lavičky Václava Havla před libereckou knihovnou 8. 3. 2016

„Toto místo vpravdě symbolizuje plnost lidství.

Jsou zde dvě židle, lidské artefakty, a je zde strom, který lidským artefaktem není. Dvě židle zobrazují vztah člověka k člověku. Poukazují na horizontální rozměr v nás. Vybízejí ke spočinutí. Jsou obráceny tak, aby usednuvší lidské bytosti, pro něž jsou určeny (jiní živočichové by na ně usedli sotva), mohli rozmlouvat, polemizovat, pochybovat, vymezovat se, klást si otázky, hledat odpovědi, zvyšovat i tišit hlas, tvořit závěry i vize a případně si společně zdřímnout. Není dobře člověku samotnému. Člověk je zoon politikon, tvor společenský. Člověk hledá člověka.

A pak je tu ten strom, který nebyl vyhotoven lidskýma rukama. Skýtá příjemný stín, zastavuje žhavé sluneční paprsky, zadržuje kapky deště a připomíná, že jsme byli vsazeni do prostředí, které je pro nás krásným a lahodným darem. Té lípy, respektive toho habru, se nevzdám! Strom, který roste vzhůru k nebesům, nám má připomenout onu mnohdy opomíjenou vertikálu, ono naše často umrtvované směřování k Stvořiteli, jenž je hoden naší chvály a bez něhož ztrácíme svoji bohatost, plnost i identitu.
A můžeme v tomto stromě uvidět i dřevo kříže, coby znamení oběti, oběti Beránka, který snímá hříchy světa. A tak si uvědomíme, že nemůže zůstat jen u diskusí, slov a disputací, ale musíme se zvednout ze židle a vyjít. Vyjít k těm, kteří na nás čekají a kteří nás potřebují.

Protože kdo, když ne my, a kdy, když ne teď? Pravda a láska totiž musí ve světě zvítězit nad lží a nenávistí.“

Foto na lavičce s Martinem Půtou, hejtmanem Libereckého kraje